262/2006 Sb. ZÁKON ze dne 21. dubna 2006 zákoník práce
Změna: 585/2006 Sb.
Změna: 181/2007 Sb.
Změna: 261/2007 Sb., 296/2007 Sb., 362/2007 Sb., 357/2007 Sb.
Změna: 116/2008 Sb.
Změna: 121/2008 Sb., 126/2008 Sb.
Změna: 294/2008 Sb.
Změna: 305/2008 Sb., 382/2008 Sb., 451/2008 Sb.
Změna: 262/2006 Sb. (viz 55/2010 Sb.m.s.)
Změna: 320/2009 Sb.
Změna: 326/2009 Sb.
Změna: 286/2009 Sb.
Změna: 306/2008 Sb., 462/2009 Sb.
Změna: 347/2010 Sb., 377/2010 Sb., 427/2010 Sb.
Změna: 73/2011 Sb.
Změna: 180/2011 Sb.
Změna: 185/2011 Sb.
Změna: 466/2011 Sb.
Změna: 341/2011 Sb., 364/2011 Sb., 365/2011 Sb., 367/2011 Sb., 429/2011 Sb.
Změna: 375/2011 Sb.
Změna: 167/2012 Sb.
Změna: 385/2012 Sb., 396/2012 Sb., 399/2012 Sb., 472/2012 Sb.
Změna: 155/2013 Sb.
Změna: 303/2013 Sb., 435/2013 Sb.
Změna: 101/2014 Sb.
Změna: 182/2014 Sb., 250/2014 Sb., 328/2014 Sb.
Změna: 205/2015 Sb.
Změna: 298/2015 Sb.
Změna: 385/2015 Sb.
Změna: 47/2016 Sb.
Změna: 298/2016 Sb.
Změna: 377/2015 Sb., 264/2016 Sb., 440/2016 Sb.
Změna: 460/2016 Sb.
Změna: 93/2017 Sb.
Změna: 93/2017 Sb. (část)
Změna: 206/2017 Sb.
Změna: 222/2017 Sb.
Změna: 292/2017 Sb.
Změna: 202/2017 Sb.
Změna: 99/2017 Sb., 203/2017 Sb., 463/2017 Sb.
Změna: 148/2017 Sb.
Změna: 310/2017 Sb.
Změna: 181/2018 Sb.
Změna: 333/2018 Sb.
Změna: 32/2019 Sb.
Změna: 358/2019 Sb.
Změna: 366/2019 Sb.
Změna: 285/2020 Sb.
Změna: 285/2020 Sb. (část), 589/2020 Sb.
Změna: 248/2021 Sb.
Změna: 251/2021 Sb., 330/2021 Sb., 511/2021 Sb.
Změna: 363/2021 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
HLAVA I
PŘEDMĚT ÚPRAVY A VYMEZENÍ PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAHŮ
§ 1
Tento zákon
a) upravuje právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli; tyto vztahy jsou vztahy pracovněprávními,
b) upravuje rovněž právní vztahy kolektivní povahy a podporu vzájemných jednání odborových organizací a organizací zaměstnavatelů. Právní vztahy kolektivní povahy, které souvisejí s výkonem závislé práce, jsou vztahy pracovněprávními,
c) zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1),
d) upravuje též některé právní vztahy před vznikem pracovněprávních vztahů podle písmene a),
e) upravuje některá práva a povinnosti zaměstnavatelů a zaměstnanců při dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce podle zákona o nemocenském pojištění107) a některé sankce za jeho porušení.
§ 1a
nadpis vypuštěn
(1) Smysl a účel ustanovení tohoto zákona vyjadřují i základní zásady pracovněprávních vztahů, jimiž jsou zejména
a) zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance,
b) uspokojivé a bezpečné podmínky pro výkon práce,
c) spravedlivé odměňování zaměstnance,
d) řádný výkon práce zaměstnancem v souladu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele,
e) rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace.
(2) Zásady zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek pro výkon práce, spravedlivého odměňování zaměstnance, rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný pořádek.
§ 2
(1) Závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.
(2) Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.
§ 3
Závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy.2) Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.
§ 4
Pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.
§ 4a
(1) Odchylná úprava práv nebo povinností v pracovněprávních vztazích nesmí být nižší nebo vyšší, než je právo nebo povinnost, které stanoví tento zákon nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné.
(2) Podle odstavce 1 může dojít k odchylné úpravě smlouvou, jakož i vnitřním předpisem; k úpravě povinností zaměstnance však smí dojít jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.
(3) Od ustanovení uvedených v § 363 je možné se odchýlit jen ve prospěch zaměstnance.
(4) Vzdá-li se zaměstnanec práva, které mu tento zákon, kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis poskytuje, nepřihlíží se k tomu.
§ 4b
zrušen
§ 5
(1) Na vztahy vyplývající z výkonu veřejné funkce se tento zákon vztahuje, pokud to výslovně stanoví nebo pokud to stanoví zvláštní právní předpisy.
(2) Jestliže je veřejná funkce vykonávána v pracovním poměru, řídí se tento pracovní poměr tímto zákonem.
HLAVA II
SMLUVNÍ STRANY ZÁKLADNÍCH PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAHŮ
Díl 1
Zaměstnanec
§ 6
Zaměstnancem je fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu.
Díl 2
Zaměstnavatel
§ 7
Zaměstnavatelem je osoba, pro kterou se fyzická osoba zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu.
§ 8
zrušen
§ 9
Za Českou republiku (dále jen „stát“)6) v pracovněprávních vztazích jedná a práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů vykonává organizační složka státu7), která jménem státu v základním pracovněprávním vztahu (§ 3) zaměstnance zaměstnává.
§ 10
zrušen
§ 11
Vedoucími zaměstnanci zaměstnavatele se rozumějí zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny. Vedoucím zaměstnancem je nebo se za vedoucího zaměstnance považuje rovněž vedoucí organizační složky státu.
nadpis vypuštěn
§ 12
zrušen
HLAVA III
zrušena
§ 13
zrušen
§ 14
zrušen
§ 15
zrušen
HLAVA IV
ROVNÉ ZACHÁZENÍ A ZÁKAZ DISKRIMINACE
§ 16
(1) Zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.
(2) V pracovněprávních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace, zejména diskriminace z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu a vztahu nebo povinností k rodině, politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů; diskriminace z důvodu těhotenství, mateřství, otcovství nebo pohlavní identifikace se považuje za diskriminaci z důvodu pohlaví.
(3) Pojmy přímá diskriminace, nepřímá diskriminace, obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci a případy, kdy je rozdílné zacházení přípustné, upravuje antidiskriminační zákon108).
(4) Za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení, pokud z povahy pracovních činností vyplývá, že toto rozdílné zacházení je podstatným požadavkem nezbytným pro výkon práce; účel sledovaný takovou výjimkou musí být oprávněný a požadavek přiměřený. Za diskriminaci se rovněž nepovažují opatření, jejichž účelem je odůvodněno předcházení nebo vyrovnání nevýhod, které vyplývají z příslušnosti fyzické osoby ke skupině vymezené některým z důvodů uvedených v antidiskriminačním zákonu.
§ 17
Právní prostředky ochrany před diskriminací v pracovněprávních vztazích upravuje antidiskriminační zákon.
HLAVA V
NĚKTERÁ USTANOVENÍ O PRÁVNÍM JEDNÁNÍ
§ 18
Je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější.